AndrAn- Jak to všechno začalo... (8/?)

Byl Valentýn. Byla už půlnoc. Seděla ve svém křesle a vychutnávala si ten klid, ten pocit, když jí nikdo nerušil. Ale ona to i stejně nenáviděla, byla ráda, když jí ten tlouštík Herzberger přinesl kafe, když jí Semir oznámil, že s Andrém sešrotovali služební vůz. Byla tím rázem ve svém živlu. Popíjela si své půlnoční kafe. Na stanici bylo lidu prázdno, svítilo se jenom ve dvouch kancelářích. V její a u dvou nehorázně ubouraných chlapů, jenomže teď tam byl sám, jen a jen sám, André. Sepisoval ještě hlášení. Ona podepisovala haldu leister a různých jiných nechutných papírů. 
Po půl hodině to měl už hotové, rozhodl se, že už půjde domů, že už tady stejně není co na práci. Jakmile vyšel ze své kanceláře. Všiml si jedné rozsvícené lampy, tam u ní, u ní, kterou obdivoval, ke které choval zjevně nějaké i ty city. Rozhodl se, že jí zpraví náladu... Vydal se kní, cestou se stavil ještě pro hlášení, že jí ho dá. Jemně zaklepal, ona však ani nezvedla hlavu, pouze řekla svoje ''Dále.'' André vstoupil, položil hlášení na stůl. Zvedla hlavu a podívala se na něho s údivem ''Pane Fuxi? Co tady ještě děláte? Já myslela, že jste už dávno doma.'' ''Ale, sepisoval jsem ještě tohle pitomé hlášení. A co vy? Takhle pozdě, nechcete si už jednou taky odpočinout? Pořád jenom pracujete a utápíte se v papírování.'' ''To jsem ráda, že si toho alespoň někdo všiml.'' ''Ví to všichni.'' ''Opravdu a proč nejste u své přítelkyně Karoline?'' ''Už spolu nejsme... našla si jiného.'' usměje se ''No jo... to se stává.'' snaží se ho utišit, i když už je dávno v pořádku ''A co vy a ten váš Thomas?'' podívá se na něj ''Tak toho mi ani nepřipomínejte.... k ničemu nedošlo, byl to takový s prominutím idiot.'' usměje se a on taky ''No jo, víte co mě napadlo?'' ''Ne?'' ''Můžou ty papíry na chvíli zůstat tady bez vás?'' ''Možná, záleží proč?'' ''No,'' zamyslí se ''Co takhle sklenka bílého či červeného?'' usměje se ''To má být pozvánka na rande?'' zavtipkuje a usměje se ''Inu, proč ne?'' šibalsky se usměje ''Půjdu ráda, alespoň si odpočinu, měl jste pravdu.'' usměje se na něj tím nejhezčím úsměvem co skrývá. Chvíli se na sebe zadívají, ale potom sklopí Anna oči a on jí pomohl do kabátu. 
Šli k němu domů.... zalezli do obývajícího pokoje, kde bylo velikánské okno směrem na rýn, byl to opravdu famózní výhled, ta voda, ve které se odráželi Kolínské lampy a světla z všelijakých hotelů, domů, vil a bytů. Opravdu... romantika. 
André odnesl Anně červené, pro které se rozhodovala asi tak deset minut. Usmál se a podal jí skleničku. Stiskla jí pevně a dotkla se jeho prstů, které stále drželi skleničku. Podíval se na ní, jenomže, jak jí tak pevně drželi, z ničeho nic sklenice praskla a všechna červená tekutina toho vína dopadla na Anninu košili. Jako kdyby to bylo znamení, že mu nic do ní není. André hned zareagoval ''Jéžiš, omlouvám se.'' podívala se na něj ''Za nic nemůžete.'' otírá si košili kapesníkem, který ji hned André přinesl. André po minutě prolomil to hnusné ticho ''Nechcete se převléct?'' pozvedne obočí, jakmile uviděl její výraz ''Půjčím vám svojí.'' uculil se, ona se na něj podívá a řekne ''André..... ne, to nejde, takhle to už nejde, musíme si začít už tykat, jestli se mám u vás převlíknout.'' Andreé se zasměje a kývne, po chvilce jí přinese sklenici dalšího vína. ''André...'' ''Anna.'' tyto slova jimi projeli jako pilou, oba tolik toužili říkat tomu druhému pořád křestním jménem, teda alespoň jemu. Ťukli si a napili se. 
Pak jí André zavedl do jeho ložnice a ukázal jí jednu košili, jestli by jí vyhovovala ''A co tahle? Vyhovuje Vám... totiž vyhovuje ti?'' ukáže na vínovou košili, ona kývne ''Určitě, alespoň na ní nebude vidět víno, když zase praskne sklenička.'' usměje se a on taky. Rozhodli se, že půjdou na chvíli na jeho velikánský balkon. Opřeli se o zábradlí a napili se ze skleničky (každý ze své). Zahleděl se na ní, už zase. Takhle to je už dnes po třetí, doufala, že už konečně udělá co on i ona chce, políbit se. 
Asi po půl minutě rozhodování jí jemně políbil a ona se přidala. Najednou mohli být jeden s druhým a nikdy se neopustit. Najednou, byli spolu, tak jak si to oba vysnili. Přesně po pěti minutách se zase dívali na Kolín.... podívala se na něj a ona na ní, jakoby se kousla dortu a on jí políbil a řekl ''Takhle jsem si to přesně vysnil....'' ''I já.'' podívala se a zase se usmála, jak to umí jen ona. Vzal jí jemně za ruce a táhl směrem do ložnice, usmála se, ale nevěděla, jestli je to dobře, jestli nedělají chybu, zarazila se uprostřed posuvných dveří. André se na ní podíval a řekl ''Co se děje? Salo se něco?'' ''Já... já, nevím jestli neděláme chybu'' on jí políbil a ona s ním pokračovala dál a dál....
Bylo brzo ráno... měli volno, oba dva. 
Už bylo sedm hodin, přivstal si aby mohl udělat snídani, pro něj a jeho společnici Annu. V osm jí probouzela sladká vůně čerstvých croasanů a kávy, která provoněla celý byt. Usmál se na ni, když viděl, jak se roztomile probouzí. Nedalo mu to a políbil jí na čelo a pozdravil ji ''Ahoj... jak ses vyspala, zlatíčko?'' usměje se a jakoby se kousla do rtu ''Až do růžova.'' přitáhla si ho za košili a dlouze ho políbila. Po chvilce se jí zbíhali sliny na snídani, ne jenom croasany a káva, ale také volské oka s pečenou slaninou. 
Seděli v prostorné místnosti, v jídelně, která byla krásně prosvícena ranním sluncem. Vychutnávali si tu společnou chvíli a také samozřejmě, že tu snídani. Napila se z kávy, on napíchl vajíčko, které mu po chvilce sklouzlo z vidličky a Anna se musela zasmát i s kávou v puse, málem měl André vymalovanou jídelnu z bílé na béžovou. 
Odbyla půl jedenáctá a rozhodli se, že si užijí své volno a tak zajeli do kina na romantickou komedii Jedna za všechny s oblíbenou Andréovou herečkou Cameron Diazovou. 
Po necelé hodině a tři čtvrtě vylezli z kina celí vysmátí a opakovali si zážitky z děje toho filmu... když došli k autu Andrého něco napadlo ''Anno?'' počkal na její okouzlující úsměv a pokračoval ''Co kdyby jsme místo obědu doma zašli do nějaké restaurace? Samozřejmě na oběd....'' Anna ''A víš, že to není vůbec špatný nápad? Půjdu ráda!'' políbila ho na tvář. 
Jeli autem do nejbližší restaurace, kde se naobědvali. André si dal jak jinak steak a Anna nezůstala pozadu a dala si taky, sice ho po ní dojídal André, ale i tak si na tom moc pochutnala. Byly tam asi hodinu a půl a pak jeli k Anně domů, aby si vzala nějaké věci.... přece jenom, když by měla chvíli být u Andrého, měla by tam mít alespoň kartáček na zuby. Když tyto věci dovezli k Andrému, už se zase rozhodli pro nějaký 'odvaz', rozhodli se, že si vyjdou do parku na nějakou romantickou procházku s názvem: jen oni dva. Šli jednou cestičkou, která nebyla o nic zvláštní než ty ostatní v tom parku, jediné co na ní bylo zvláštní bylo to, že byla prázdná.... teda až na ty dva. Vzal jí za ruku a přitiskl si Annu k sobě a zdlouha jí políbil. Usmála se a pokračovali dál bez jediného slova. 
Na večeři už byly zpět u Andrého a vařila ji Anna. Vsadila na Italskou kuchyni, což u ní znamená: Salát caprese, Pizza a boloňské špageti. 
Večer skoro za nic nestál... byly unavení z kina a z procházky v parku, kterou podnikly před večeří. A navíc, zítra zase práce.... André si oddechl a přitulil se k Anně, která skoro nehybně ležela v posteli vedle Andrého. Chytla ho za ruku a po pěti minutách usnula. 
Ráno vstala velmi svižně a hned letěla do koupelny, nevědomky toho, že mají návštěvu.....Semira! Nepřečetla si papírek, který byl přilepený na dveřích ložnice, bylo tam napsáno: Je tu Semir!.... Semir uslyšel zavření dveří a hned se Andrého provokativně zeptal ''Tak... kdo je ta šťastná?'' André se zazubil ''Do toho ti nic není...'' Semir se usmál ''Ale ty víš, že na každou tvojí aférku přijdu... no tak, vybal to...mě to klidně říct můžeš.'' Anna vešla jen v lehké košilce do kuchyně, ve které byl Semir... ten se s údivem podíval na Andrého, který si dal ruku na čelo a kroutil hlavou... Anna jen mlčela a Semir čekal odpověď na nepoloženou otázku, která mu jen tak lítala hlavou. André se rozhoupal k jedinému slovu ''Víš.... já. Anna a já......'' Semir se usmál ''A víte, že vám to spolu sluší?'' Anna se usmála a on pokračoval ''No ni, asi už půjdu, jen jsem chtěl Andrého nabrat a odvést do práce, ale když vy na něj dohlédnete, nechám to na Vás šéfová....'' usměje se a hned zmizel. Když uslyšeli bouchnutí dveří otočil se k ní ''Vzal to docela dobře...'' podívá se na něj ''A jak by to měl jinak vzít?'' ''No nevím....'' zazubí se 
Přijeli před služebnu, každý vešel s nějakým minutovým odstupem....Když tam vešel André, jen ho pozdravilo pár policistů a Andrea. Po necelých deseti minutách vešla Anna, také jí pozdravili a zase nic. 
Kupodivu se jí nikdo na nic neptal a hlavně nic Semir nerozhlásil...zatím. 
Vešla do své kanceláře a po pěti minutách si zavolala Andrého k sobě. Nakráčel tam jak naparující se krocan. Sedl si naproti ní a usmíval se na ní. Andrea je sledovala. Stoupli si za ní Horst a Dieter. Andrea- ''No...jen se dívejte, od toho byste se měli učit.'' Horst- ''Prosím tě, a proč?'' ''No, jen je sleduj.'' uculí se. 
Anna- ''Musíme jim to nějak přeci říct. Nebo to snad chceš tajit?'' usměje se, André- ''Máš pravdu, když to neřekl Semir a neulehčil nám práci, musíme to říct my dva!'' zavelí a hned si stoupne a jde z kanceláře, Anna za ním. Anna- ''Pánové a dámy! Musíme Vám něco říct...'' koukne na Andrého, André- ''Takže kamarádi, Anna tím chtěla říct, že se nemusíte o nás dva starat, a už vůbec ne o náš vztah...'' usměje se na vykuleného Herzbergera. ''Ano, ano...my dva jsme spolu, a kdyby něco, vypadá to nadějně, takže žádné....'' zadrhne ho Anna- ''Tím chtěl říct, že nemusíte dělat žádné šaškařice a podobně, ano?'' usměje se a když uvidí šťastné komisaře, kteří jim upřímně jejich vztah přejí, odešli všichni ke svému místu a zaujali normální pozici. 
André a Anna šli do kanceláře Andrého a Semira. Posadil se na své místo a ona na jeho stůl. Anna- ''Ani bych neřekla, že to takhle dobře dopadlo!'' oddychne si, André zaklepe na stůl. André- ''No co? Musím tvá slova zaklepat, co když to jen klid před bouří?'' usměje se na něj a odchází, on jí chytne za ruku a přitáhne si jí k sobě, posadí se na něj a políbí ho. André- ''Tak takhle jsem si to vždy představoval a plánoval.'' Anna- ''Počkej!'' usměje se ''Ty sis tohle všechno naplánoval? Páni, ty nejsi jenom úžasný ,ale i geniální.'' odejde a cestou si říká, že ona je víc geniální než on. 
Po necelé hodince už André jede ve svém meďanovi a vedle něj sedí Semir. Semir do něj rýpe- ''Tak co? Když náhodou nejsem na služebně, ale sháním pro Aidu nějaké plínky, ty už to vykecáš celé služebně... škoda, že jsem tam nebyl.'' posmutní, André- ''No jo...ale nic moc to nebylo, spíš to potom.'' uculí se, Semir- ''Ale, ale...tak co? Svatba?'' André- ''Ále, Semire! Ty jsi hrozný! Do všechno se hrneš! To je na tobě ta nejhorší vlastnost ze všech sta špatných vlastností, které vlastníš.'' uculí se a následně rozesměje. Semir se po jeho větě urazí a začte se do jeho knížky 'Když policisté jezdí', André- ''Proboha, co to čteš? Příručku na bezpečnou jízdu?'' provokuje ho, když si prohlédl obrázek na úvodní stránce knihy, Semir- ''Ne, tohle je prosím kniha o policistovi, který mi silně připomíná tebe, André'' uculí se a pokračuje ''Pořád bourá auta, pošťuchuje svého kamaráda, zneužívá hodnosti jejich sekretářky a nadbíhá jejich šéfce!'' zvýší hlas a usměje se, André- ''Takže za 1)- ty ničíš jedno auto za druhým, já jenom tři týdně! Za 2) já tě jenom škádlím, z čehož vyplývá co se rádo má, to se škádlívá. Za 3) já nezneužívám Sussaniny inteligence, ale ty..a navíc je to její práce pomáhat nám dvěma a poskytovat informace! A nakonec, za 4) Kdybych jí nadbíhal, tak už jí mám dávno u sebe nastěhovanou, zatímco teď má u mě jen a jen pyžamo, kartáček a zubní pastu, ty ňoumo!'' vítězně se zasměje a následně naboří vůz před ním...Semir má jen práci s tím, aby svým až příliš hlasitým smíchem nenaštval Andrého, kterému pomalu rudl obličej. Semir- ''Takže, teď už čtyři auta týdně..no ne André! Ty se překonáváš, je teprve středa a už čtvrté auto!'' směje se 
Vešli do hlavní místnosti dálniční policie. Anna už tam na ně netrpělivě čekala, když spatřila Andrého, přiběhla k němu a strachy ho objala. Ten je se jen uculil na Semira. Semir hned věděl, co mu chce říct. Anna- ''Není ti nic?'' André- ''Ne, nic mi není, ale Semir má vážný problém se svým chováním!'' usměje se a jdou spolu do jejich kanceláře. 
Den pomalu končil a Anna s Andrém jeli k němu domů. Cestou v autě se mu opřela o rameno a on jí políbil jemně do vlasů. Večer naplánoval tak romantický, že to snad ještě nikoho nenapadlo...vždyť je také geniální! 
Přijeli domů k Andrému. Vystoupil a jako šofér Anně otevřel dveře od auta. Nabídl jí ruku a trochu se uculil, což tomu dodalo elán. Podívala se na něj a mrkla. André- ''Prosím, krásná paní.'' Anna- ''Slečna, zatím slečna.'' usměje se. Po tomhle 'šaškování' šli na tu naplánovanou večeři. 
O hodinku později se vůně táhla celým domem. Od kuchyně až po pokoj pro hosty ve druhém patře a dokonce až do třetího patra, do ložnice. Dům byl opravdu prostorný a velký. André vařil a Anna mezitím prostřela. pořád se mi vtírala do kuchyně aby mu s něčím pomohla, ale pokaždé ji vyhodil se slovy- ''Překvapení!'' a pokaždé dodal ten jeho rošťácký úsměv a následně se vrhlo obočí nahoru. Po páté si sedla smutně ke stolu, podložila si hlavu rukami a čekala, čekala až přinese jídlo a nebo ji nejlépe rovnou pustí do kuchyně. Marně, po dvaceti minutách se ozvala rána a následně mužský hrubý výkřik- ''Aaauuuu!...'' Anna tam přiběhla a spatřila hrnec na Andrého noze, André- ''Sakra!...'' zaklel si. Anna ani nezaváhala a hrnec ihned dala pryč, pomohla mu se posadit. Horká voda z hrnce se mu rozlila na jeho bosé nohy, Anna- ''To máš s toho, že nenosíš ponožky ani boty!'' a dává mu mraženou zeleninu v originálním pytlíku na jeho spálenou nohu. Oddychne si a jde do lékárničky pro sprej na popáleniny. Nanesla léčivou látku na zranění a políbila ho. Polibek jí ihned obětoval a takhle to šlo dál a dál. Pohladil jí po vlasech, tváři a znova jí políbil. André- ''Pormiň,'' nadechne se ''promiň, že jsem to tak zkazil.'' sklopí hlavu ''Moc se ti omlou...'' položí mu jemně prst na jeho ústa, Anna- ''Nic se nestalo, marode.'' André- ''Jaký marode? Mám jen popálenou nohu, ne?'' Anna- ''Buď rád, že tam byla jen ta voda...počkat, chceš mi tím říct, že jsi tady celou tu dobu co jsi mě nepouštěl do kuchyně ohříval vodu? Pane bože....'' André- ''No jo....já nevěděl jak začít s tím blbým receptem, který je delší než naše hlášení, které sepíšeme do týdne a že jich teda je.'' usměje se a ona taky... Večer se rozloučili jemným polibkem před tím než každý usnul na své půlce postele. 
Ráno vstali v osm hodin ráno, kvůli práci. André pořád trošku pokulhával a Anna mu měnila obklady. Do práce zabalila do chladící tašky mraženou zeleninu aby mu to vyměňovala, i když proti jeho vůli. Dokonce mu zakázala řídit auto a zásahy, takže dnes byl jen sedící krysa v kanceláři, jak sám sebe nazval... Celý den jí nakukoval do kanceláře, jak tam odmítá Hotteho vafle, nejmíň čtyřikrát tam za ní byl jestli si nechce dát vafličku. On tam mezitím vyplňoval hlášení, ani nevěděl o čem....Ale tohle André nedal, zavolal si Hotteho. André- ''Hotte? Můžeš na chvíli?'' Hotte tam přiklusal jako hodný hřebeček, Hotte- ''Chceš vafli, André?'' Andrému se vyloudil na tváří zajímavý výraz, něco mezi ano a ne... nakonec zvolil verzi, kterou jeho vafle neurazí, André- ''Ano, dám si rád, Hotte. Ale teď... pomůžeš mi s hlášením? Tys tam byl a já ne, to kvůli Anně nemůžu na zásahy a já nevím co tam napsat a dnes je čas na mě s hlášením... pomůžeš mi?'' udělá psí oči, Hotte se napřáhl pro papír a začal sepisovat. André se tajně, ale kulhavě odplížil za Annou a zabouchl dveře, zatáhl žaluzie a vášnivě jí políbil. Ona se však nebránila. Po pěti minutách tam vtrhl Hotte... 
Hotte tam vtrhl s vyvalenýma očima! André se od Anny odcukl rychlostí blesku, André- ''H-H-H-Hotte! To neumíš klepat?'' Hotte- ''Já klepal, ale neslyšely jste, tak jsme myslel, že se třeba něco stalo...'' Anna ho uklidní- ''Nic mi není....'' vzpomene si na jedno jeho vyjádření citů a došlo jí to. Hotte mlčky zavřel dveře a André se tak styděl, že ještě hodinu nevyšel z Anniny kanceláře. 
Sedl si na černou koženou pohovku vedle Anny, která měla schovanou tvář v dlaních a potichu se smála. Dal jí pryč ruce z obličeje, když uviděl její výraz, musel se smát taky, ale pak ji ihned zasypal několika polibky a už se nestyděl a odfrčel si to do své kanceláře. Tam ještě chvíli pobyl, než se vrátil prací zmožený Semir. Semir- ''Páni, to ale bylo polítáníčko, s Hartmuttem to ej lepší, ten celý let mlčí, ale ty jen řveš a křičíš: Zastav!!!!'' imituje ho, André- ''No jo, Harty radši držel klapajdu, jinak by ti poblil sklo.'' ošklivě, mrzutě a žárlivě to na něj vychrlil, po Semirovi zteklo horko, tohle nikdy od něj neslyšel, až teď. Semir- ''Je vše v pořádku?'' André- ''Jo..už jo, jenže, napíšeš to hlášení?'' udělá na něj smutné psí oči, Semir- ''Fajn, ale příští dvě hlášení děláš ty! Je to jasné?!'' André se zazubí, André- ''Jasné, naprosto jasné, šéfiku!'' A už má zase tu jeho milou a dobrou náladu. 
Den se stále vlekl jako korálky na niť. Hodiny už odbíjeli pátou hodinu a na stanici už bylo šero, proto jim pomohly lampičky. Ale pořád tam bylo šero, protože Semir a Andreou byli pryč, Dieter s Hottem, který ještě rozdýchával to co viděl byli na dálnici. Anna v její kanceláři a André tam už zase tak koukal, chtěl jí obejmout, políbit, jenže nemá čas...zrovna ve čtyři ho tímhle odbyla. Zavřel oči a přemýšlel. 
Otevřel je a koukl k ní do kanceláře, pak ucítil na jeho ramenech ženské ruce, byla to Anna. Masírovala ho, i když celý den nic nedělal. I tak si to zasloužil. Naklonila se k němu a zezadu ho objala okolo krku až hrudi. Políbila ho na tvář. Otočil se na židli a posadil si jí na sebe. Políbil ji, políbil ji a povídal, André- ''Ani nevíš, jak tě miluju!'' Anna- ''Ale vím!'' políbí ho. 
(konec písně) 
Zazvoní mobil, crrrrr!crrrrr!... André popadl mobil a div úlekem neshodil ze sebe Annu. André- ''Cože?!.....Jedu tam!'' položil telefon, Anna- ''Co se děje?! Kam jedeš?!'' André si nandal kabát- ''Semri má potíže, pa lásko!'' políbí jí na tvář, Anna- ''Tak to ne! Brr! Zpomal! Nemůžeš přeci řídit! Pojedu s tebou! A to nebyla otázka, ale rozkaz!''André nic nenamítal, jen dopajdal k autu Anny. Nastartovala auto a jela podle Andrého pokynů. 
Dorazili na místo, ozval se výstřel, z jakéhosi úkrytu se vyhrabal Semri a držel si ruku, tekla mu z ní krev, pak vyšla Andrea s několikami odřeninami na obličeji. Před nimi se rozsvítili zadní světla dvou autu a odjela pryč. Semir doslova vyhodil Annu z auta se slovy- ''Šéfová, tohle být moc nebezpečné!'' promluvil jako robot, zřejmě to bude ta ztráta krve, takže těsně než nastartoval motor, ho od volantu vyhodil zase André a nasedl místo něj. Po chvilce se černé audy rozjelo za auty. 
Anna přispěchala k Andree, Anna- ''Andreo?! Vše v pořádku?'' kývla, Anna- ''Porozhlédnu se tady, ano?'' kývla, Anna se rozeběhla k úkrytu, uslyšela kroky, schovala se za jeden sloup, Andrea se schovala někam do trávy, že ji ani nebylo vidět. Anna dýchala skoro tak nahlas jako kdyby běžela stokilometrový maraton. 
André se Semriem si to ženou za muži, kteří způsobili toto fiasko! 
Anna slyšela blížící se kroky. Klep, klep....výstřel! Anna vystřelila a uslyšela pád, pak další kroky, které spěchali a spěchali.... Rozeběhla se tam naprázdno a pronásledovala zvuky kroků. Vzadu uviděla slabé světlo a rozeběhla se tam se zbraní v ruce, kterou prozatím mířila na zem. Když doběhla, byla tam židlička, na které seděla mrtvá žena, byla připoutaná k oné židli. Anna se zděsila, když si uvědomila, že by to mohl být i Semir s Andreou, zavrtěla hlavou a v duchu si řekla- ''Jsou v pořádku, to nic!'' Podívala se na ženu, která jakoby koukala někam za ní, otočila se, a vida, dveře. Vyběhla ze dveří ven, byl tam temný les, opravdu z něj šel strach. Padl další výstřel. 
Semir střílí na auta, které stále a stále zrychlují, a oni jim skoro už nestačí. André přidal, sešlápl pedál k zemi a audy si jelo ještě víc. Semir střílí, nic, nic, až teď, střelil do pneumatiky a jedno auto najelo do příkopu. Semir si vystoupil a vyhodil Andrého od volantu, že prý umí řídit lépe a ať se postará o to auto v příkopu. Neváhal a rozeběhl se k autu v příkopu, Semir pronásledoval druhé auto... 
Anna se schovala za jeden široký strom. Už zase dýchala jako kdyby běžela stokilometrový maraton, ale tentokrát ze strachu, bála se, a to je co říct! Rychle se rozhodla a rozeběhla se ke druhému stromu a cestou posílala kulky do neznáma, aby měla jistotu. Uslyšela zase ty kroky, které ještě víc zvýrazňovalo šustění listů na zemi. Běžela, běžela znovu. Zastavila se, uviděla zbraň, která ležela přímo před ní. Asi mu došli náboje, pomyslela si. Rozeběhla se za černou šmouhou, která když udělala ona krok šmouha také. Pomalu jí docházeli nervi, ale stále běžela, černá šmouha se jí začala vzdalovat. Najednou se jí zamotala hlava, měla vše kolem sebe rozmazané, spadla na zem a skutálela se z velkého kopce, cestou dolů však její hlava zavadila o kámen. Ležela nehybně na zemi. 
André pronásledoval řidiče auta, které to nakonec schytalo na tolik, že skončilo v příkopu. Pronásledoval ho, pořád. Běžel, běžel co nejrychleji to šlo. Už mu došla trpělivost, po muži vystřelil, ale tentokrát se trefil, a zrovna do hlavy. Muž spadl na zem po tváři s rukama mírně pokrčenýma. André se k němu rozeběhl, nevěděl, že ho střelil přímo do hlavy. Běžel, ...už zase kopec. Běžel pořád, jenže se mu pod nohy připletl kořen od stromu a spadl na zem, kutálel se a pomalu sen a něj obalovalo listí, připadal si jako sněhová koule. Tato koule narazila prudce do stromu... 
Semir jel, jel stále jel, jelikož měl jednu ruku na řízení a tu druhou na střílení, nemohl se spojit ani s Andrém, o kterého měl strach, a to právem. Jel, střílel, nic! Střelil znovu, znovu to zkoušel, ale stále se ne a ne trefit. Auto před ním jako by mělo šestý smysl a kulkám se vyhýbalo zlehka. Ale teď ho ten smysl asi přešel, Semir se trefil, sice do skla, které trefilo spolujezdce do zátylku, ale to Semirovi bylo v celku jedno, protože si to za autem pořád uháněl. A to bylo to hlavní! Náhle se ozval výstřel. Ale né ze Semirovi zbraně, ani z protivníkovi zbraně, byli to kolegové, Hotte a Dieter. Uháněli si to v novém modelu porsche ta útočníkem. Hotte se chopil znovu zbraně a střílel, prostřelil útočníkovi pneumatiku a tím se postaral o to, aby zastavil. Jenže jemu bylo úplně ukradené, že má prostřelenou gumu, hlavně, že jede...ale jak taky na dlouho? 
Auto jelo dál a dál, až teď. Pneumatika mu začala (jak se u nás doma říká) čvachtat a už ho pomalu ani neposlouchal volant, takže si to autíčko namířilo na krásnou rampu ze dřeva a balíků slámy, která byla nedaleko od dálnice. Auto najelo nejdřív na rampu a pak letělo ve vzduchu a tam se asi pětkrát otočilo. Naneštěstí měl otevřené střešní okénko, takže z něho vypadl nepřipoutaný mrtvý spolujezdec. A málem ho i následoval řidič, kdyby auto nebylo už na zemi v troskách. Hotte, Dieter a malý Turek vyletěli ze svých vozů (Semir z Annina) a běželi k troskám, ale těsně než se k nim přiřítil Semir vzplanuly a následoval výbuch. 
André se pomalu zvedal, nic, nešlo to. Strašlivě ho bolela pravá noha po 'pádu' z kopce. Neváhal a nahmatal v kapse jeho napůl zničené kožené bundy. Vytočil číslo na Semira. Semir mobil chvíli nezvedal, ale pak ano. Semir to na něj všechno hned vychrlil, Semir- ''Jsi v pořádku? Není ti nic?!'' André- ''Uklidni se pošuku, jsem v pořádku. Co Anna? Je u tebe? Jo a prosím, zavolej mi sanitku....'' Semir- ''Proč?'' André- ''Zlomil jsem si nehet...né, bolí mě noha! A co Anna?!'' Semir- ''No, myslel jsem, že se k ní potom nějak dostaneš....totiž, u mě není!'' André mu se jakoby zastavilo srdce, André- ''Co mi to tady vykládáš, kamaráde!? Řekni, že je to jen hloupý žert, řekni to!'' Semir- ''Ale to já nemůžu, není!'' André položil telefon a hodil sebou do hromady listí. 
Je už pomalu 8 hodin ráno, po lese, kam se Anna podle Andrey dostala chodí policisté a čmuchají policejní psi, všichni hledají Annu, která se zatím nenašla.... Okolo ní prošel jeden muž, nevšiml si jí, přes noc ještě foukal vítr a listy jí skoro celou přikryli. Ležela tam, stel ležela. Po deváté druhé hodině hledání se přesunuli k druhé části lesa. Na její tvář dopadalo slunce, pálilo jí přímo do zavřených očí. Otevřela je, ale pomalu a stále viděla rozmazaně. Pomalu krouživými pohyby vstala, všiml si jí jeden policista, těsně před tím, než zase padla k zemi. 
V nemocnici.... Semir a André seděli u její postele, Semir s obvázanou rukou a André se sádrou na noze. Ležela a pomalu dýchala, přitom jí pomáhali přístroje, které tajemně pípaly do rytmu jejího dechu. André pomalu usínal, těsně před tím, než stroj hlasitě pípl. Lekl se a trochu nadskočil. Po chvíli se jí začaly pomalu otevírat oči. 
Hotte a Dieter seděli a bubnovali prsty každý u svého telefonu, protože čekali, až se jim jejich kolegové ozvou. Nic. Andrea seděla za počítačem, měla sice odřený obličej, ale pracovat se musí. Také očekávala telefonát, nemusel by být tak dobrý, jako že se probudila, stačilo by jí, že žije... Nic! Stále nic. 
Otevírala oči, trošku se lekla, když kolem sebe uviděla své kolegy. Ale byla ráda. Pomalu promluvila, když uviděla jejich šťastné tváře, Anna- ''Semire, Andre.....'' nadechla se ''Co se stalo?'' Semir se podíval na Andrého, který byl skoro v šoku, protože tušil, co se možná stalo, Semir- ''Šéfová, nemáme sebemenší tušení, ale snad vy si něco málo pomatujete, ne?'' Anna se z plna hrdla nadechla, Anna- ''No, jen to, že jsem šla do lesa, pak už nic.'' Najednou tam vešel doktor, doktor- ''Dobrý den, jsem Váš ošetřující lékař a zároveň ředitel nemocnice, doktor Friemann.'' Anna- ''Těší mě..... ahmmm....zajímá mě, jak jsem na tom, kdy už můžu domů?'' Friemann- ''Ále, paní Engelhardtová, sotva Vás sem přivezli a Vy už chcete zase pryč?'' Anna- ''Co se divíte, pane doktore?'' Friemann- ''No, měl to být pokus o žert...a teď Vám odpovím na vaší první otázku. Vypadá to v celku pěkně'' kouká na rengen atd... '',jen nějaké ty odřeniny, vyknuté rameno a lehký otřes mozku. Jinak jste v pořádku. I bez následků.'' André se trošku naštval, André- ''To není tak dobrý, pane doktore.'' a přidal k tomu ten jeho ironický výraz, Friemann- ''Jistě že, ale když si vybavíte pár vašich bouraček, tak tohle je zatím pěkné....'' uculí se, André protočí očima a sedne si uraženě na židi. Friemann- ''A domů Vás postíme tak za tři dny, ještě si Vás tu necháme na pozorování, ano?'' Anna kývne, Friemann- ''Tak dobře, kdyby jste cokoliv potřebovala zmáčkněte tento čudlík'' ukazuje na jakýsi čudlík '', pak přijde sestra, ano?'' po jejím dalším kývnutí odešel, André šel za ním, Semir zatím zůstal a hlasitě si oba dva odfrkly. 
André si to ''hnal'' za doktorem. Když už byl těsně za ním, Friemann se otočil, Friemann- ''Potřebujete ještě něco, pane....'' André- ''Fux, André Fux.'' A ihned mu jednu vrazí do nosu, pak ho vezme za límec a přitlačí ke zdi, André- ''Tak hele ty jeden doktore, neříkal si náhodou, že bude bez následků?'' Friemann- ''Tak tohle si doprošuji, ihned mě pusťte!'' cuká sebou, André- ''Klidně si to doprošuj, nebo co...ale já se tě na něco ptám!'' Friemann se ho trochu bojí, Friemann- ''A-a-a-a...ano....říkal.'' André ho ještě víc přitlačí ke zdi, André- ''Tak jak to, že si na tu nejdůležitější věc nepomatuje?'' Friemann pokrčí rameny, André- ''Nevíš, co? To proto, že jsi to do slova posr*l!'' steče mu jedna slza, Friemann- ''Já, já opravdu nevím, o čem to tu mluvíte?!'' André- ''O tom, že zapomněla na mě, o tom, že zapomněla na nás dva, o tom, že zapomněla na naši lásku! Sakra!'' pustí jeho límec a pajdá k Anninýmu pokoji, Friemann se ještě zvedá a volá, Friemann- ''Tak tohohle budete litovat, jako, že se Friemann jmenuji.'' André mávne rukou, André- ''Jo jo jo, klidně si stěžuj i u prezidenta Obami, mě je to šuma-fuk....!'' 
Semir se baví s Annou o tom, jak jí je... Vrazí tam André. Anna- ''Děje se něco? Doufám, že jste něco tomu doktorovi neudělal....'' André- ''Ne, neudělal... nebojte se, šéfová.'' Anna- ''právě, že se bojím, André.'' usměje se na něj, a on si vybaví ten úsměv, který mu věnovala ještě před tím, než na něj zapomněla. Vrátil se zpět do přítomnosti... Usmál se taky a odešel bez rozloučení. Anna byla smutná, myslela si, že udělala něco, co neměla. Nic neudělala, teda skoro, neměla zapomenout.... 
André seděl v hospodě a hrál si s pod táckem na pivo. Pořád sním otáčel sem a tam a přitom měl podepřenou hlavu levou rukou. Upil si svého zlatavého piva a otřel bílou pěnu z jeho krátkých vousů, na které teď nemyslel co je jeho nejdražší v nemocnici. Vytáhl si jeho pěti palcový mobil a poté co ho odemkl mu stekla slza přímo na displej, byl tam on s ní. Udělali si spolu selfie, když byli venku v parku. Stekla mu další, tentokrát na jeho hodinky, bylo už deset hodin večer. Venku byla tma jak v pytli a před hospodou svítila jen  jedna otravně  bzučející ubohá lampa. Chvilku myslel, že když zhasne, že se nebude muset vracet domů, ale už to už platil za to, co vypil a vydal se do chladné noci. Byl tam pěšky, protože věděl, že bude mít něco upito a nechtěl riskovat, že by toho idiotského doktora Friemanna vídal. Zapnul si koženou bundu a šel domů.  
Anna ještě nespala, přemýšlela o tom, proč se tak André choval. Napadlo jí, že by možná na něco přišla díky jejímu mobilnímu telefonu, vlastně dosud se na něj ještě ani nepodívala. Natáhla se pro mobil, byl vybitý. Anna- ''Sakra!'' povzdechla si. Ráno mají stejně přijít Semir s Andrém, můžu je poprosit o nabíječku... pomyslela si. Poté zívla a po necelé minutě usnula.  
Anna políbila Andrého. Anna- ''Už se těším, bude to nádhera.'' André- ''No jasně, vždyŤ jsi to vymyslela ty, miláčku.'' políbí jí jemně do vlasů a chytne za ruku. Anna přivoněla k temně rudé růži, která stála na skleněném stole. Vzal ji opět za ruku a políbil ji.  
V devět hodin už stáli oba dva před nemocnicí, i s Hottem, který má prozatím převzít oddělení. André mu celou cestu vysvětloval, že musí držet jazyk za zuby a nic jí nevyžvanit.   
Anna seděla ve prozatím své posteli a očekávala své podřízené. Vešli tam všichni tři a každý ji přinesl jinak barevnou růži. Semir žlutou, Hotte bílou a André temně rudou růži. Byla nadšená a ke všem třem si přivoněla. Poděkovala a očekávala nové zprávy a informace. Poté co jí Semir podal přes zdravotní sestru domluvenou nabíječku odešel i s Hottem do auta, prý, že něco potřebují vyřídit. Cestou do auta Semir na chodbě cosi namlouval Hottemu, Semir- ''Doufám, že to vyjde...ale jsem si stoprocentně jistý, že jo!''   
Anna se na zbylého komisaře v prozatím jejím pokoji krásně usmívala. Jakoby mu něco chtěla naznačit. Usmál se taky, André- ''Mno... chtěla jste mi něco?'' Anna- ''Já myslela, že si tykáme, André?'' a jemně mu položí svou ruku na jeho. Usmála se. André- ''Já...já! Já nemohu uvěřit vlastním uším...tedy i očím. Ty... ty sis vzpomněla?'' Anna se usmála. André- ''Já... neodkážu tomu uvěřit, nelžeš mi doufám.'' Naznačila hlavou, že ne. André chtěl promluvit, ale Anna mu položila jemně prst na jeho rty, Anna- ''neříkej vůbec nic.'' políbila ho. André ji pohladil, André- ''Miluji tě, a jsem rád, že sis vzpomněla... už... už jsem ani nevěřil, že si někdy vzpomeneš, už jsem se začínal smiřovat s tím, že už navždy budu pro tebe jen ten neurvanec, který pořád bourá auta.'' provinile se usmál a políbil ji ''Už jsem si ani nepamatoval na to, jak si mě líbala, na to vše...'' Anna se usměje, já... taky ne...'' André se moc neusmíval, Anna- ''To byl pokus o černý humor.... nepovedl, co?'' André- ''Ani nevím...'' políbil ji.  
Když od tamtud odcházel objevil se mu na jeho tváři značně velký úsměv, kterého si hend ti dva v autě všimli. Když otevřel dveře, Semir hned na něj vrhl, Semir- ''Tak co? Nevyšlo co?!'' André- ''Ale... to víš, že ano!'' Hotte- ''Semire, dáváš bůra...'' uchechtl se... André se jen nad tím usmál a nastartoval jeho nabušený mercedes.