AndrAn- Jak to všechno začalo... (2)

Bylo brzo ráno... měli volno, oba dva. 

Už bylo sedm hodin, přivstal si aby mohl udělat snídani, pro něj a jeho společnici Annu. V osm jí probouzela sladká vůně čerstvých croasanů a kávy, která provoněla celý byt. Usmál se na ni, když viděl, jak se roztomile probouzí. Nedalo mu to a políbil jí na čelo a pozdravil ji ''Ahoj... jak ses vyspala, zlatíčko?'' usměje se a jakoby se kousla do rtu ''Až do růžova.'' přitáhla si ho za košili a dlouze ho políbila. Po chvilce se jí zbíhali sliny na snídani, ne jenom croasany a káva, ale také volské oka s pečenou slaninou. 

Seděli v prostorné místnosti, v jídelně, která byla krásně prosvícena ranním sluncem. Vychutnávali si tu společnou chvíli a také samozřejmě, že tu snídani. Napila se z kávy, on napíchl vajíčko, které mu po chvilce sklouzlo z vidličky a Anna se musela zasmát i s kávou v puse, málem měl André vymalovanou jídelnu z bílé na béžovou. 

Odbyla půl jedenáctá a rozhodli se, že si užijí své volno a tak zajeli do kina na romantickou komedii Jedna za všechny s oblíbenou Andréovou herečkou Cameron Diazovou. 

Po necelé hodině a tři čtvrtě vylezli z kina celí vysmátí a opakovali si zážitky z děje toho filmu... když došli k autu Andrého něco napadlo ''Anno?'' počkal na její okouzlující úsměv a pokračoval ''Co kdyby jsme místo obědu doma zašli do nějaké restaurace? Samozřejmě na oběd....'' Anna ''A víš, že to není vůbec špatný nápad? Půjdu ráda!'' políbila ho na tvář. 

Jeli autem do nejbližší restaurace, kde se naobědvali. André si dal jak jinak steak a Anna nezůstala pozadu a dala si taky, sice ho po ní dojídal André, ale i tak si na tom moc pochutnala. Byly tam asi hodinu a půl a pak jeli k Anně domů, aby si vzala nějaké věci.... přece jenom, když by měla chvíli být u Andrého, měla by tam mít alespoň kartáček na zuby. Když tyto věci dovezli k Andrému, už se zase rozhodli pro nějaký 'odvaz', rozhodli se, že si vyjdou do parku na nějakou romantickou procházku s názvem: jen oni dva. Šli jednou cestičkou, která nebyla o nic zvláštní než ty ostatní v tom parku, jediné co na ní bylo zvláštní bylo to, že byla prázdná.... teda až na ty dva. Vzal jí za ruku a přitiskl si Annu k sobě a zdlouha jí políbil. Usmála se a pokračovali dál bez jediného slova. 

Na večeři už byly zpět u Andrého a vařila ji Anna. Vsadila na Italskou kuchyni, což u ní znamená: Salát caprese, Pizza a boloňské špageti. 

Večer skoro za nic nestál... byly unavení z kina a z procházky v parku, kterou podnikly před večeří. A navíc, zítra zase práce.... André si oddechl a přitulil se k Anně, která skoro nehybně ležela v posteli vedle Andrého. Chytla ho za ruku a po pěti minutách usnula. 

Ráno vstala velmi svižně a hned letěla do koupelny, nevědomky toho, že mají návštěvu.....Semira! Nepřečetla si papírek, který byl přilepený na dveřích ložnice, bylo tam napsáno: Je tu Semir!.... Semir uslyšel zavření dveří a hned se Andrého provokativně zeptal ''Tak... kdo je ta šťastná?'' André se zazubil ''Do toho ti nic není...'' Semir se usmál ''Ale ty víš, že na každou tvojí aférku přijdu... no tak, vybal to...mě to klidně říct můžeš.'' Anna vešla jen v lehké košilce do kuchyně, ve které byl Semir... ten se s údivem podíval na Andrého, který si dal ruku na čelo a kroutil hlavou... Anna jen mlčela a Semir čekal odpověď na nepoloženou otázku, která mu jen tak lítala hlavou. André se rozhoupal k jedinému slovu ''Víš.... já. Anna a já......'' Semir se usmál ''A víte, že vám to spolu sluší?'' Anna se usmála a on pokračoval ''No ni, asi už půjdu, jen jsem chtěl Andrého nabrat a odvést do práce, ale když vy na něj dohlédnete, nechám to na Vás šéfová....'' usměje se a hned zmizel. Když uslyšeli bouchnutí dveří otočil se k ní ''Vzal to docela dobře...'' podívá se na něj ''A jak by to měl jinak vzít?'' ''No nevím....'' zazubí se 

Přijeli před služebnu, každý vešel s nějakým minutovým odstupem....Když tam vešel André, jen ho pozdravilo pár policistů a Andrea. Po necelých deseti minutách vešla Anna, také jí pozdravili a zase nic. 

Kupodivu se jí nikdo na nic neptal a hlavně nic Semir nerozhlásil...zatím.