AndrAn- Jak to všechno začalo... (5)

Hotte tam vtrhl s vyvalenýma očima! André se od Anny odcukl rychlostí blesku, André- ''H-H-H-Hotte! To neumíš klepat?'' Hotte- ''Já klepal, ale neslyšely jste, tak jsme myslel, že se třeba něco stalo...'' Anna ho uklidní- ''Nic mi není....'' vzpomene si na jedno jeho vyjádření citů a došlo jí to. Hotte mlčky zavřel dveře a André se tak styděl, že ještě hodinu nevyšel z Anniny kanceláře. 

Sedl si na černou koženou pohovku vedle Anny, která měla schovanou tvář v dlaních a potichu se smála. Dal jí pryč ruce z obličeje, když uviděl její výraz, musel se smát taky, ale pak ji ihned zasypal několika polibky a už se nestyděl a odfrčel si to do své kanceláře. Tam ještě chvíli pobyl, než se vrátil prací zmožený Semir. Semir- ''Páni, to ale bylo polítáníčko, s Hartmuttem to ej lepší, ten celý let mlčí, ale ty jen řveš a křičíš: Zastav!!!!'' imituje ho, André- ''No jo, Harty radši držel klapajdu, jinak by ti poblil sklo.'' ošklivě, mrzutě a žárlivě to na něj vychrlil, po Semirovi zteklo horko, tohle nikdy od něj neslyšel, až teď. Semir- ''Je vše v pořádku?'' André- ''Jo..už jo, jenže, napíšeš to hlášení?'' udělá na něj smutné psí oči, Semir- ''Fajn, ale příští dvě hlášení děláš ty! Je to jasné?!'' André se zazubí, André- ''Jasné, naprosto jasné, šéfiku!'' A už má zase tu jeho milou a dobrou náladu. 

Den se stále vlekl jako korálky na niť. Hodiny už odbíjeli pátou hodinu a na stanici už bylo šero, proto jim pomohly lampičky. Ale pořád tam bylo šero, protože Semir a Andreou byli pryč, Dieter s Hottem, který ještě rozdýchával to co viděl byli na dálnici. Anna v její kanceláři a André tam už zase tak koukal, chtěl jí obejmout, políbit, jenže nemá čas...zrovna ve čtyři ho tímhle odbyla. Zavřel oči a přemýšlel. 

(píseň)

Otevřel je a koukl k ní do kanceláře, pak ucítil na jeho ramenech ženské ruce, byla to Anna. Masírovala ho, i když celý den nic nedělal. I tak si to zasloužil. Naklonila se k němu a zezadu ho objala okolo krku až hrudi. Políbila ho na tvář. Otočil se na židli a posadil si jí na sebe. Políbil ji, políbil ji a povídal, André- ''Ani nevíš, jak tě miluju!'' Anna- ''Ale vím!'' políbí ho. 

(konec písně) 

Zazvoní mobil, crrrrr!crrrrr!... André popadl mobil a div úlekem neshodil ze sebe Annu. André- ''Cože?!.....Jedu tam!'' položil telefon, Anna- ''Co se děje?! Kam jedeš?!'' André si nandal kabát- ''Semri má potíže, pa lásko!'' políbí jí na tvář, Anna- ''Tak to ne! Brr! Zpomal! Nemůžeš přeci řídit! Pojedu s tebou! A to nebyla otázka, ale rozkaz!''André nic nenamítal, jen dopajdal k autu Anny. Nastartovala auto a jela podle Andrého pokynů. 

Dorazili na místo, ozval se výstřel, z jakéhosi úkrytu se vyhrabal Semri a držel si ruku, tekla mu z ní krev, pak vyšla Andrea s několikami odřeninami na obličeji. Před nimi se rozsvítili zadní světla dvou autu a odjela pryč. Semir doslova vyhodil Annu z auta se slovy- ''Šéfová, tohle být moc nebezpečné!'' promluvil jako robot, zřejmě to bude ta ztráta krve, takže těsně než nastartoval motor, ho od volantu vyhodil zase André a nasedl místo něj. Po chvilce se černé audy rozjelo za auty. 

Anna přispěchala k Andree, Anna- ''Andreo?! Vše v pořádku?'' kývla, Anna- ''Porozhlédnu se tady, ano?'' kývla, Anna se rozeběhla k úkrytu, uslyšela kroky, schovala se za jeden sloup, Andrea se schovala někam do trávy, že ji ani nebylo vidět. Anna dýchala skoro tak nahlas jako kdyby běžela stokilometrový maraton. 

André se Semriem si to ženou za muži, kteří způsobili toto fiasko!