AndrAn- Jak to všechno začalo... (7)

V nemocnici.... Semir a André seděli u její postele, Semir s obvázanou rukou a André se sádrou na noze. Ležela a pomalu dýchala, přitom jí pomáhali přístroje, které tajemně pípaly do rytmu jejího dechu. André pomalu usínal, těsně před tím, než stroj hlasitě pípl. Lekl se a trochu nadskočil. Po chvíli se jí začaly pomalu otevírat oči. 
Hotte a Dieter seděli a bubnovali prsty každý u svého telefonu, protože čekali, až se jim jejich kolegové ozvou. Nic. Andrea seděla za počítačem, měla sice odřený obličej, ale pracovat se musí. Také očekávala telefonát, nemusel by být tak dobrý, jako že se probudila, stačilo by jí, že žije... Nic! Stále nic. 
Otevírala oči, trošku se lekla, když kolem sebe uviděla své kolegy. Ale byla ráda. Pomalu promluvila, když uviděla jejich šťastné tváře, Anna- ''Semire, Andre.....'' nadechla se ''Co se stalo?'' Semir se podíval na Andrého, který byl skoro v šoku, protože tušil, co se možná stalo, Semir- ''Šéfová, nemáme sebemenší tušení, ale snad vy si něco málo pomatujete, ne?'' Anna se z plna hrdla nadechla, Anna- ''No, jen to, že jsem šla do lesa, pak už nic.'' Najednou tam vešel doktor, doktor- ''Dobrý den, jsem Váš ošetřující lékař a zároveň ředitel nemocnice, doktor Friemann.'' Anna- ''Těší mě..... ahmmm....zajímá mě, jak jsem na tom, kdy už můžu domů?'' Friemann- ''Ále, paní Engelhardtová, sotva Vás sem přivezli a Vy už chcete zase pryč?'' Anna- ''Co se divíte, pane doktore?'' Friemann- ''No, měl to být pokus o žert...a teď Vám odpovím na vaší první otázku. Vypadá to v celku pěkně'' kouká na rengen atd... '',jen nějaké ty odřeniny, vyknuté rameno a lehký otřes mozku. Jinak jste v pořádku. I bez následků.'' André se trošku naštval, André- ''To není tak dobrý, pane doktore.'' a přidal k tomu ten jeho ironický výraz, Friemann- ''Jistě že, ale když si vybavíte pár vašich bouraček, tak tohle je zatím pěkné....'' uculí se, André protočí očima a sedne si uraženě na židi. Friemann- ''A domů Vás postíme tak za tři dny, ještě si Vás tu necháme na pozorování, ano?'' Anna kývne, Friemann- ''Tak dobře, kdyby jste cokoliv potřebovala zmáčkněte tento čudlík'' ukazuje na jakýsi čudlík '', pak přijde sestra, ano?'' po jejím dalším kývnutí odešel, André šel za ním, Semir zatím zůstal a hlasitě si oba dva odfrkly. 
André si to ''hnal'' za doktorem. Když už byl těsně za ním, Friemann se otočil, Friemann- ''Potřebujete ještě něco, pane....'' André- ''Fux, André Fux.'' A ihned mu jednu vrazí do nosu, pak ho vezme za límec a přitlačí ke zdi, André- ''Tak hele ty jeden doktore, neříkal si náhodou, že bude bez následků?'' Friemann- ''Tak tohle si doprošuji, ihned mě pusťte!'' cuká sebou, André- ''Klidně si to doprošuj, nebo co...ale já se tě na něco ptám!'' Friemann se ho trochu bojí, Friemann- ''A-a-a-a...ano....říkal.'' André ho ještě víc přitlačí ke zdi, André- ''Tak jak to, že si na tu nejdůležitější věc nepomatuje?'' Friemann pokrčí rameny, André- ''Nevíš, co? To proto, že jsi to do slova posr*l!'' steče mu jedna slza, Friemann- ''Já, já opravdu nevím, o čem to tu mluvíte?!'' André- ''O tom, že zapomněla na mě, o tom, že zapomněla na nás dva, o tom, že zapomněla na naši lásku! Sakra!'' pustí jeho límec a pajdá k Anninýmu pokoji, Friemann se ještě zvedá a volá, Friemann- ''Tak tohohle budete litovat, jako, že se Friemann jmenuji.'' André mávne rukou, André- ''Jo jo jo, klidně si stěžuj i u prezidenta Obami, mě je to šuma-fuk....!'' 
Semir se baví s Annou o tom, jak jí je... Vrazí tam André. Anna- ''Děje se něco? Doufám, že jste něco tomu doktorovi neudělal....'' André- ''Ne, neudělal... nebojte se, šéfová.'' Anna- ''právě, že se bojím, André.'' usměje se na něj, a on si vybaví ten úsměv, který mu věnovala ještě před tím, než na něj zapomněla. Vrátil se zpět do přítomnosti... Usmál se taky a odešel bez rozloučení. Anna byla smutná, myslela si, že udělala něco, co neměla. Nic neudělala, teda skoro, neměla zapomenout....