AndrAn- Jak to všechno začalo... (8)

André seděl v hospodě a hrál si s pod táckem na pivo. Pořád sním otáčel sem a tam a přitom měl podepřenou hlavu levou rukou. Upil si svého zlatavého piva a otřel bílou pěnu z jeho krátkých vousů, na které teď nemyslel co je jeho nejdražší v nemocnici. Vytáhl si jeho pěti palcový mobil a poté co ho odemkl mu stekla slza přímo na displej, byl tam on s ní. Udělali si spolu selfie, když byli venku v parku. Stekla mu další, tentokrát na jeho hodinky, bylo už deset hodin večer. Venku byla tma jak v pytli a před hospodou svítila jen  jedna otravně  bzučející ubohá lampa. Chvilku myslel, že když zhasne, že se nebude muset vracet domů, ale už to už platil za to, co vypil a vydal se do chladné noci. Byl tam pěšky, protože věděl, že bude mít něco upito a nechtěl riskovat, že by toho idiotského doktora Friemanna vídal. Zapnul si koženou bundu a šel domů.  

Anna ještě nespala, přemýšlela o tom, proč se tak André choval. Napadlo jí, že by možná na něco přišla díky jejímu mobilnímu telefonu, vlastně dosud se na něj ještě ani nepodívala. Natáhla se pro mobil, byl vybitý. Anna- ''Sakra!'' povzdechla si. Ráno mají stejně přijít Semir s Andrém, můžu je poprosit o nabíječku... pomyslela si. Poté zívla a po necelé minutě usnula.  

Anna políbila Andrého. Anna- ''Už se těším, bude to nádhera.'' André- ''No jasně, vždyŤ jsi to vymyslela ty, miláčku.'' políbí jí jemně do vlasů a chytne za ruku. Anna přivoněla k temně rudé růži, která stála na skleněném stole. Vzal ji opět za ruku a políbil ji.  

V devět hodin už stáli oba dva před nemocnicí, i s Hottem, který má prozatím převzít oddělení. André mu celou cestu vysvětloval, že musí držet jazyk za zuby a nic jí nevyžvanit.   

Anna seděla ve prozatím své posteli a očekávala své podřízené. Vešli tam všichni tři a každý ji přinesl jinak barevnou růži. Semir žlutou, Hotte bílou a André temně rudou růži. Byla nadšená a ke všem třem si přivoněla. Poděkovala a očekávala nové zprávy a informace. Poté co jí Semir podal přes zdravotní sestru domluvenou nabíječku odešel i s Hottem do auta, prý, že něco potřebují vyřídit. Cestou do auta Semir na chodbě cosi namlouval Hottemu, Semir- ''Doufám, že to vyjde...ale jsem si stoprocentně jistý, že jo!''   

Anna se na zbylého komisaře v prozatím jejím pokoji krásně usmívala. Jakoby mu něco chtěla naznačit. Usmál se taky, André- ''Mno... chtěla jste mi něco?'' Anna- ''Já myslela, že si tykáme, André?'' a jemně mu položí svou ruku na jeho. Usmála se. André- ''Já...já! Já nemohu uvěřit vlastním uším...tedy i očím. Ty... ty sis vzpomněla?'' Anna se usmála. André- ''Já... neodkážu tomu uvěřit, nelžeš mi doufám.'' Naznačila hlavou, že ne. André chtěl promluvit, ale Anna mu položila jemně prst na jeho rty, Anna- ''neříkej vůbec nic.'' políbila ho. André ji pohladil, André- ''Miluji tě, a jsem rád, že sis vzpomněla... už... už jsem ani nevěřil, že si někdy vzpomeneš, už jsem se začínal smiřovat s tím, že už navždy budu pro tebe jen ten neurvanec, který pořád bourá auta.'' provinile se usmál a políbil ji ''Už jsem si ani nepamatoval na to, jak si mě líbala, na to vše...'' Anna se usměje, já... taky ne...'' André se moc neusmíval, Anna- ''To byl pokus o černý humor.... nepovedl, co?'' André- ''Ani nevím...'' políbil ji.  

Když od tamtud odcházel objevil se mu na jeho tváři značně velký úsměv, kterého si hend ti dva v autě všimli. Když otevřel dveře, Semir hned na něj vrhl, Semir- ''Tak co? Nevyšlo co?!'' André- ''Ale... to víš, že ano!'' Hotte- ''Semire, dáváš bůra...'' uchechtl se... André se jen nad tím usmál a nastartoval jeho nabušený mercedes.