AndrAn- Jak to všechno začalo... (9)

André seděl na kraji Anniny postele. Držel ji jemně za ruku a hladil po tváři. Usmála se na něj, Anna- ''Miláčku? To budeš dělat další hodinu to samý? J8 myslela, že bychom si třeba.. třeba povídali?'' André- ''A, ale jo... O čem?'' Anna- ''Tebe nezajímá to, jak jsem si na tebe vzpomněla?'' André- ''Víš, už jsem si o tom udělal takovou teorii..'' uculí se, Anna- ''A jakou?'' André- ''No..., že ti to řeklo samo srdce.'' Anna- ''Nebo spíš mozek... zdál se mi o tobě totiž sen, sen o tom jak jsme spolu. Celou hodinu mu vyprávěla a částečně vysvětlovala k Andrého inteligenci děj snu. Po té hodině se André zvedl, André- ''Doufám, že už konečně ty doktory umluvím a oni tě pustí.'' založí si ruce do kříže, Anna- ''Neboj, zítra si pro mě můžeš přijet...'' usměje se na něj. Z Andrého vyletí jen tohle, André- ''Cože? Zítra?!'' ihned si dá ruku před pusu, André- ''A, ale jo... jasně, zítra tu budu pro tebe...'' Anna- ''V osm. Ale nemusíš, zavolám si klidně taxika, jestli něco máš.'' André- ''Ne, v žádném případě, žádný taxi moji okvětní růži nikam vozit nebude, je to jasné?!'' políbí jí. Anna- ''Jasné.'' políbí ho také ''Tak ahoj... miláčku.'' André- ''Zítra tu budu jako na koni.'' Anna jen s vtipem dodá, Anna- ''Tak hlavně ať nesmrdíš.'' André- ''To jsou ale způsoby, slečno.'' uculí se a zmizí ze dveří, Anna jen vydechne. 

André vešel do své kanceláře, sedl si na židli a podíval se na fotku, která byla hned naproti jemu na jeho pracovním stole. Byla na něm ona sním... Ten den, kdy se fotily byla dost velká zima a oba měli červený nos jako rajče, strašně se tomu smáli, z čehož také vznikal tak vtipná fotka. Vzpomínal na ni, a těšil se, že zítra ji už bude mít doma. 

Z myšlenek ho vyrušil Semir, který právě přišel do kanceláře a hlučně si zapnul počítač, Semir- ''Tak funguj ty kráme!'' třískl do monitoru. André- ''Co to tu proboha vyvádíš, Semire?!'' okřikl svého kolegu. Semir- ''Zapínám počítač, a co děláš vůbec v těhlech nočních hodinách na stanici ty? Už je skoro deset.'' André- ''To už je tolik?'' podívá se na hodiny a kývne... Semir- ''Vyspi se krásně, zítra jedeme už v pět hodin.'' André- ''Nikam se nejede, Annu zítra propustí v osm ráno.'' Semir- ''Ne... už zítra?'' a v duchu si říká, že ho už zase bude komandovat. André- ''No jo... ten hokej musí vydržet na někdy jindy.'' Semir- ''Jenže zítra je utkání mezi Německem a Českem, to si nesmíme nechat ujít jak jim natlučeme zadek, chápeš?'' usměje se. André- ''Možná by tu bal jiná možnost...'' zamyslí se s rukou na bradě ''Už to mám!'' Semir- ''Co máš?'' André- ''V pět ráno pojedeš do Česka s Andreou a po osmé tam pojedu s Annou a pak si zajdeme někam na pořádný český oběd, co říkáš?'' Semir- ''Nemám slov, beru. Ale tím pádem musím pospíchat domů za Andreou jí to říct!'' souká na sebe bundu a běží k hlavním dveřím DP ''Tak čau zítra v Praze, ještě ti ráno zavolám a pak se domluvíme, kde se přesně sejdeme. Čau!'' zmizí a běží do auta a jede za svojí Andreou. André se usměje a zakýve lehce hlavou a přitom si myslí, jak je geniální, uculí se a jde k autu aby jel domů. 

(písnička) 
Usmála se na něj, políbila ho a on ji. Procházeli tou nejromantičtější ulicí co je v Praze. Vánoční atmosféra ovládla celou Prahu. Všude svítili vánoční světýlka a hrála vánoční hudba, krásný to pocit, když je člověk se svojí láskou, pomyslela si. Drželi se za ruce a pomalu kráčeli po Karlově mostě. Asi ve středu mostu se zastavil a políbil ji. Vzal ji za ruku a pomalu z náprsní kapsy vytáhl malou krabičku. 
(konec písničky) 
V tu chvíli z nebe vyletěla sova a krabičku mu vzala... 
Anna se probudila, byla teprve jedna hodina ráno. Anna- ''Pane bože...'' povzdechla si ''Co já to mám za sny...'' musela se nad tou vzpomínkou na snem rozesmát... ale líbilo by se jí to, teda až na tu část s tou sovou. Usmála se a zhruba po minutě usnula. 

Budík, tak příšerné slovo, snad každý na světě ho nenávidí, budil Andrého v sedm hodin. Vstal, snad poprvé bez remcání. A namířil si to rovnou do kuchyně, kde se nasnídal, pak si šel dát ještě sprchu a oblékl se do nového oblečení, ve kterém ho Anna ještě neviděla: šedá košile a vínové džíny s elegantními botami. Podíval se na sebe do zrcadla a usmál se, André- ''Páni, André, tobě to tak sluší. - Ohh, děkuji ti Anno, ty jsi také krásná. - Ty jeden lichotníku. - Ne vážně, si ta nejkrásnější na celém světě. - Ale ty také, André.'' zavrtěl hlavou a rozesmál se. Narovnal se a pomalu vytáhl malou krabičku z náprsní kapsy. Otevřel ji a klekl si před zrcadlem na zem. ''Anno, miluji tě, a vím jistě, že ty mě...'' brutálně se rozesměje ''Ne, André, takhle by to nešlo!'' napomene se. 

Anna se obléká do šatů, které jí přivezla její sestra Christina, která tam ještě pořád je. Christina- ''Fakt ti to moc sluší. Určitě mu vyrazíš dech.'' Anna- ''S tím souhlasím.'' kouká na sebe do zrcadla ''Christino, nechci ti nic říkat, ale... ty si mi vzala o číslo větší.'' povzdechne a sedne si na nemocniční lůžko ''Asi to nebyl dobrý nápad ho takhle překvapit.'' Christina- ''Anno, budu k tobě upřímná: Jestli tě André opravdu miluje a záleží mu na tobě, nebude mu vadit, jestli budeš mít šaty přímo na sebe, nebo o číslo větší a nebo jestli je nebudeš vůbec mít, jsem si jistá, že tě miluje takovou, jaká jsi. A navíc, vyzvedává tě jenom z nemocnice, neveze tě přece do kláštera.'' usměje se, Anna ji obejme, Anna- ''Děkuji ti, jsem ráda, že mám takovou sestru...'' Christina- ''Já vím, taky tě mám ráda. Takže honem, modré uplé džíny, tričko s....'' usměje se a pozvedne obočí ''s výstřihem a na konec kozačky. Myslím si, že tohle je úplně normální a takovou tě má rád. A konec řečí, ty se převlíkni a já vypadnu aby mě tu u tebe nenačapal.'' 

André pořád zápasil se sebou před zrcadlem jak jí to řekne. Nadechl se... Vytáhl z náprsní kapsy malou krabičku, otevřel ji a klekl si na koleno. André- ''Anno, miluji tě, a vím jistě, že ty mě... chci toho s tebou ještě hodně zažít, protože jsi moje životní láska, Anno... vezmeš si mě?'' Najednou za ním stála Jenny, policistka z dálniční policie, jeho kolegyně a odpověděla, Jenny- ''Ano.'' André se lekl a prudce se otočil. André- ''Co tu děláš, Jenny?'' Jenny se stydí, Jenny- ''No víš já... chtěla jsem se zeptat jestli můžu s vám na ten hokej, no a bylo otevřeno, tak jsem si myslel že...''udělá psí oči ''Ale když to tak slyším, rozmyslela jsem si to, nebudu ti tam dělat křena..'' usmála se a jde ke dveřím, André se za ní rozeběhne, André- ''Stůj, prosím, ...stůj.'' zastavila se ''Prosím, slib mi, že to nikomu neřekneš.'' kývla a usmála se ''Víš, já... nevím jestli je to dost dobrý...'' sklopí hlavu, Jenny ''Chceš abych ti s tím pomohla?'' André- ''Vážně? Teda..ehmm... opravdu bys mi s tím pomohla?'' Jenny- ''Vážně, tak pojď... ukaž co je v tobě.'' pobídne ho, André se zastaví a kouká ''Jasně, že myslím to s tím prstýnkem.'' rozesměje se... André- ''Dobře, tak tedy...'' 

Anna se na sebe podívala do zrcadla ''Džíny tričko boty, mám všechno i sbaleno.'' dokola si opakovala v hlavě, podívala se na hodinky, za minutu osm ''Kde je?'' zeptala se sama sebe. Ale za minutu se opravdu André dostavil do jejího nemocničního pokoje. Za zády mu prokukoval ohromný puget růží. Anna se mu přímo vrhla do náruče. Políbila ho. Po nějakém konzultování s doktorem mohli jet domů, teda Anna si to myslela. André odbočil někam, kudy se nejede k nim domů. Anna- ''m to jeden? Domů se jede doprava.'' André- ''Jenže mi nejedeme domů...'' Anna- ''A kam tedy? Když ne domů?'' André- ''Víš, jak jsem se zastavil nad tou osmou hodinou co si mi říkala včera večer?'' kývla ''No a já měl naplánovaný hokej se Semirem, jenže ten už jel s Andreou a my dva tam jedeme teď.'' Anna- ''Já žasnu... a to jsem se těšila tak domů. A kam vlastě na hokej?'' André- ''Csss... ty to nevíš?!'' Anna- ''Představ si, že ne...nejsem hokejový mistr světa.'' André- ''Přece do Prahy!'' Anna- ''Ach tak... no nic. Ale doufám, že si budeš vyčítat to, že nemám u sebe důležité věci...'' André- ''Nemysli si to, všechny šminky a podobné ženské krámy jsem ti vzal s sebou.'' usměje se a čeká polibek, Anna- ''No, na nic nečekej... to nejsou krámy!'' usměje se a lehne si mu na rameno, Anna- ''Alespoň něco...'' André- ''Ale neboj, to nejdůležitější jsem vzal sebou, pro jistotu si šáhne do náprsní kapsy aby se ujistil, jestli tam je vše v pořádku, když nahmatal malou krabičku položil ruku zpět na volant.