Nový začátek

Děj tohoto příběhu začíná v Německu v roce 2013 uprostřed léta. Je slunečná neděle a všude jsou krásné květiny. Po jedné vesnické silničce jede tmavomodrý mercedes a v něm sedí Melanie Erbachová se synem Benem. Jedou za jejími rodiči na chalupu v Alpách, kde mají strávit krásný odpočinkový týden. Melanie je úspěšná redaktorka v Berlínském denním tisku. Před pár týdny se rozvedla, protože ji manžel neustále podváděl.
Jakmile dorazí na chalupu, zazvoní jí telefon. Melanie ho zvedne a slyší svojí šéfovou, Kim Fuxovou. ‚Melanie, mám pro vás špatnou zprávu.‘ ‚Jakou?‘ ‚Naše firma krachuje.‘ ‚Cože? To je strašné.‘ ‚Ano já vím, musíme rychle něco podniknout. Myslíte, že by, jste sem mohla přijet?‘ ‚Ano, přijedu hned.‘ Poté co domluvila se svojí šéfovou a také co se rozloučila s Benem a rodiči, odjela zpátky. 
Když přijela, šéfová jí už dávno vyhlížela z okna. Vystoupila z auta a běžela nahoru. Pozdravila všechny kolem a pak si vyslechla něco málo od svojí nadřízené. Je jenom jediná možnost, a sice, udělat reportáž o zajímavých městech. Tento úkol dostala na starost Mela-nie, nikdo není tak zkušený jako ona, leda tak šéfová…
 Melanie ale musí sehnat dobrého fotografa. Její nadřízená jí dala výbornou adresu tady v Berlíně. Melanie dorazila před obrovskou budovu. Nejdříve si myslela, že jí šéfová dala špatnou adresu, taková velká budova jenom pro fotografy? Pomyslela si. Ale ne, dostala správnou adresu, šla tedy dovnitř. Představila se na recepci a řekla, že jí posílá Kim Fuxová. Paní na recepci hned věděla, oč jde, a tak jí zavedla za jedním pánem, Sebastianem Beckem. Promluvili si o tom, co po něm žádá, a jestli by byl ochoten nafotit snímky pro berlínský Den-ní list. Sebastian přikývl, že ano, ale má to jeden háček. Chce taky dostat slušně zaplaceno. Melanie souhlasila, poněvadž pokud se postaví Denní list zase na nohy, budou za vodou.
 Hned ráno odlétali do Paříže, napsat pár článků o Eiffelové věži a o Bastille. Jakmile se ubytovali, vyrazili do ulic Paříže. Melanie seděla a psala reportáž na jedné lavičce u Eiffe-lovy věže a Sebastian fotografoval nejen věž, ale i ji. Ještě téhož večera poslali fotografie i články do redakce, aby je otiskli. Večer pozval Sebastian Melanii na jídlo do restaurace, kde si dali víno, pizzu… Po večeři jí doprovodil na její pokoj a  šel spát, ale ještě před spaním na sebe ťukali přes zeď, jelikož měli pokoje hned vedle sebe. 
Ráno se vydali ještě jednou po zajímavých místech Paříže. Celý den pilně pracovali a večer okolo osmi hodin odlétali do Londýna. Po příletu do Londýna, je taxi odvezlo k jejich hotelu, ale tentokrát se objevil problém, měli společný pokoj.   
Odpoledne jeli Double deckerem k Big Benu, aby připravili další materiál pro berlín-ský Denní list a poté se zastavili u London Eye. K večeru jeli ještě taxíkem přes Tower Bridge. Stihli toho hodně. Večer jeli znovu do restaurace, kde byla Wi-Fi a tak mohli poslat opět re-portáž. Ještě téhož večera dostali E-mail  s tím, že Denní list je zase o něco populárnější, a když to takhle bude dál pokračovat, vyhrabou se z problémů velmi brzy.
 Pokusili se vyměnit společný pokoj za dva jednolůžkové, aby nemuseli být spolu v jednom pokoji, ale bohužel bylo obsazeno. Ten hotel byl dost známý, proto téměř pořád plný a pokoj bylo potřeba objednat nejméně týden dopředu. Sebastian se zachoval jako gentleman a ustlal si na gauči. V Londýně měli zůstat asi pět dní. Poté měli navštívit už jen jedno místo, a to Benátky. Za těch pět dní stačili nafotit spousty fotek, jenže většina z nich nebyly dobré.
 
 Letadlo letělo v šest hodin ráno a cestou do Benátek se Sebastian a Melanie ještě víc sblížili. V Benátkách měli opět společný pokoj, ale tentokrát to nebylo omylem. Ve všech stá-tech nafotili alespoň 100 fotek. Většina z nich se nadalo použít, jelikož na nich byla právě Melanie s památkami. Večer psala reportáž a Sebastian jí pomáhal vybírat nejlepší fotogra-fie. Zatímco psala, ještě ani nebyla v půlce reportáže, Sebastian si psal tu svojí, ke které dá-val právě ty fotky, na kterých byla Melanie a památky. Potom co dopsala, byla velmi unave-ná a chtěla co nejdříve do postele, jelikož brzy ráno odlétají zpět do Německa. Sebastian jí tedy slíbil, že to pošle její šéfové. Ta má k ní takovou důvěru, že její články ani nekontroluje. Jenže Sebastian poslal namísto té Melaniiny reportáže tu svou. 
Ve dvě hodiny ráno vstali, oblékli se, sbalili si ještě něco do příručního kufru a nastou-pili do taxi, které je odvezlo až k letišti. Za celý pobyt ve třech státech se ti dva velmi dobře poznali, jenže ne každé přátelství trvá věčně. Když vystoupili, po Melanii se sběhli davy a chtěli po ní autogramy. Ta nejdřív vůbec nevěděla, co se děje, ale potom si koupila noviny a došlo jí, proč ji celé Německo zná. V Denním listu byla série snímků, na kterých byla Mela-nie. Ale nejen to. Sebastian popsal i kus života této silné ženy. 
Ihned se s pláčem rozeběhla do svého auta a jela do práce. Když tam vtrhla, všichni jí začali gratulovat a obklopil ji velký hlouček jejích kolegů. Odtamtud se nějak protáhla a ote-vřely se dveře od šéfčiny kanceláře. Ta si ji ihned pozvala k sobě, kde se bavily o úspěchu Denního listu.  Kim ji pochválila a nabídla jí lepší práci v Anglii, i když jí bude líto, pokud to přijme, protože je nejlepší redaktorka v Berlíně. Melanie se dlouho rozmýšlela a nakonec tuto práci přijmula, poněvadž nechtěla být středem pozornosti.
O půl roku později….
Melanie je se svým synem Benem na útesech, kde pouštějí draka. Najednou Benovi drak uletí a z dálky vyjde Sebastian, který ho chytí a předá Benovi. Potom Ben odběhne pryč dál od útesů, protože by mohl spadnout dolů. Sebastian se podívá Melanii do očí a chytí ji kolem pasu. Podívají se na sebe a políbí se….
O rok později…
Chystá se veliká svatba, na kterou dorazí všichni kamarádi a příbuzní, ale nejvýznam-nějším návštěvníkem bylo to malé očekávání… 
KONEC