AndrAn- Jak to všechno začalo... (6)

Anna slyšela blížící se kroky. Klep, klep....výstřel! Anna vystřelila a uslyšela pád, pak další kroky, které spěchali a spěchali.... Rozeběhla se tam naprázdno a pronásledovala zvuky kroků. Vzadu uviděla slabé světlo a rozeběhla se tam se zbraní v ruce, kterou prozatím mířila na zem. Když doběhla, byla tam židlička, na které seděla mrtvá žena, byla připoutaná k oné židli. Anna se zděsila, když si uvědomila, že by to mohl být i Semir s Andreou, zavrtěla hlavou a v duchu si řekla- ''Jsou v pořádku, to nic!'' Podívala se na ženu, která jakoby koukala někam za ní, otočila se, a vida, dveře. Vyběhla ze dveří ven, byl tam temný les, opravdu z něj šel strach. Padl další výstřel. 

Semir střílí na auta, které stále a stále zrychlují, a oni jim skoro už nestačí. André přidal, sešlápl pedál k zemi a audy si jelo ještě víc. Semir střílí, nic, nic, až teď, střelil do pneumatiky a jedno auto najelo do příkopu. Semir si vystoupil a vyhodil Andrého od volantu, že prý umí řídit lépe a ať se postará o to auto v příkopu. Neváhal a rozeběhl se k autu v příkopu, Semir pronásledoval druhé auto... 

Anna se schovala za jeden široký strom. Už zase dýchala jako kdyby běžela stokilometrový maraton, ale tentokrát ze strachu, bála se, a to je co říct! Rychle se rozhodla a rozeběhla se ke druhému stromu a cestou posílala kulky do neznáma, aby měla jistotu. Uslyšela zase ty kroky, které ještě víc zvýrazňovalo šustění listů na zemi. Běžela, běžela znovu. Zastavila se, uviděla zbraň, která ležela přímo před ní. Asi mu došli náboje, pomyslela si. Rozeběhla se za černou šmouhou, která když udělala ona krok šmouha také. Pomalu jí docházeli nervi, ale stále běžela, černá šmouha se jí začala vzdalovat. Najednou se jí zamotala hlava, měla vše kolem sebe rozmazané, spadla na zem a skutálela se z velkého kopce, cestou dolů však její hlava zavadila o kámen. Ležela nehybně na zemi. 

André pronásledoval řidiče auta, které to nakonec schytalo na tolik, že skončilo v příkopu. Pronásledoval ho, pořád. Běžel, běžel co nejrychleji to šlo. Už mu došla trpělivost, po muži vystřelil, ale tentokrát se trefil, a zrovna do hlavy. Muž spadl na zem po tváři s rukama mírně pokrčenýma. André se k němu rozeběhl, nevěděl, že ho střelil přímo do hlavy. Běžel, ...už zase kopec. Běžel pořád, jenže se mu pod nohy připletl kořen od stromu a spadl na zem, kutálel se a pomalu sen a něj obalovalo listí, připadal si jako sněhová koule. Tato koule narazila prudce do stromu... 

Semir jel, jel stále jel, jelikož měl jednu ruku na řízení a tu druhou na střílení, nemohl se spojit ani s Andrém, o kterého měl strach, a to právem. Jel, střílel, nic! Střelil znovu, znovu to zkoušel, ale stále se ne a ne trefit. Auto před ním jako by mělo šestý smysl a kulkám se vyhýbalo zlehka. Ale teď ho ten smysl asi přešel, Semir se trefil, sice do skla, které trefilo spolujezdce do zátylku, ale to Semirovi bylo v celku jedno, protože si to za autem pořád uháněl. A to bylo to hlavní! Náhle se ozval výstřel. Ale né ze Semirovi zbraně, ani z protivníkovi zbraně, byli to kolegové, Hotte a Dieter. Uháněli si to v novém modelu porsche ta útočníkem. Hotte se chopil znovu zbraně a střílel, prostřelil útočníkovi pneumatiku a tím se postaral o to, aby zastavil. Jenže jemu bylo úplně ukradené, že má prostřelenou gumu, hlavně, že jede...ale jak taky na dlouho? 

Auto jelo dál a dál, až teď. Pneumatika mu začala (jak se u nás doma říká) čvachtat a už ho pomalu ani neposlouchal volant, takže si to autíčko namířilo na krásnou rampu ze dřeva a balíků slámy, která byla nedaleko od dálnice. Auto najelo nejdřív na rampu a pak letělo ve vzduchu a tam se asi pětkrát otočilo. Naneštěstí měl otevřené střešní okénko, takže z něho vypadl nepřipoutaný mrtvý spolujezdec. A málem ho i následoval řidič, kdyby auto nebylo už na zemi v troskách. Hotte, Dieter a malý Turek vyletěli ze svých vozů (Semir z Annina) a běželi k troskám, ale těsně než se k nim přiřítil Semir vzplanuly a následoval výbuch. 

André se pomalu zvedal, nic, nešlo to. Strašlivě ho bolela pravá noha po 'pádu' z kopce. Neváhal a nahmatal v kapse jeho napůl zničené kožené bundy. Vytočil číslo na Semira. Semir mobil chvíli nezvedal, ale pak ano. Semir to na něj všechno hned vychrlil, Semir- ''Jsi v pořádku? Není ti nic?!'' André- ''Uklidni se pošuku, jsem v pořádku. Co Anna? Je u tebe? Jo a prosím, zavolej mi sanitku....'' Semir- ''Proč?'' André- ''Zlomil jsem si nehet...né, bolí mě noha! A co Anna?!'' Semir- ''No, myslel jsem, že se k ní potom nějak dostaneš....totiž, u mě není!'' André mu se jakoby zastavilo srdce, André- ''Co mi to tady vykládáš, kamaráde!? Řekni, že je to jen hloupý žert, řekni to!'' Semir- ''Ale to já nemůžu, není!'' André položil telefon a hodil sebou do hromady listí. 

Je už pomalu 8 hodin ráno, po lese, kam se Anna podle Andrey dostala chodí policisté a čmuchají policejní psi, všichni hledají Annu, která se zatím nenašla.... Okolo ní prošel jeden muž, nevšiml si jí, přes noc ještě foukal vítr a listy jí skoro celou přikryli. Ležela tam, stel ležela. Po deváté druhé hodině hledání se přesunuli k druhé části lesa. Na její tvář dopadalo slunce, pálilo jí přímo do zavřených očí. Otevřela je, ale pomalu a stále viděla rozmazaně. Pomalu krouživými pohyby vstala, všiml si jí jeden policista, těsně před tím, než zase padla k zemi.