Jako každý den ho ve čtvrt na osm ráno probouzel otřesným zvukem budík. Vypnul ho. Zvednul se ze své vyhřáté postýlky, kde ještě ležela jeho polovička. Jemě ji pohladil po vlasech a zašeptal ''Vstávej, už je den.'' Ta se jenom převalila a ospalým hlasem mu odpověděla ''Semire... ještě chvilku.'' on jí také odpověděl, ikdyž by nemusel, ona to věděla ''Já tě klidně nechám, ale vysvětli to šéfový.'' usměje se a jde do kuchyně přichystat snídani. Když vstala, políbil ji na tvář. A jelikoš má práci dříve, musel už vyrazit pro svého partnera na smluvené místo. 

Tom Kranich už naněj čekal ve svém každodenním saku a sledoval hodinky. Když se jeho parťák uráčil přijet, nastoupil na místo spolujezdce. ''Ahoj Semire.'' ''Ahoj...'' Tom mu skočil do řeči ''A prý že já jezdím pozdě, ty máš už 9 minut spoždění... to jsem ti to kafe nemusel kupovat, ale protože jsme dobrák, tak ti ho i přesto dám, tu máš.'' podal mu kelímek s kafem, který byl k očekávání vyřící. Semir ho div neodhodil na zem, když byl tak horký a jenom zařval ''Sakra! Dnes jdu pozdě pro tebe, skoro pozdě do práce, šéfová mě zabije, portože nemám hlášení a ještě se tu spálím!'' řve na celé auto. ''Semire... uklidnise, praskne ti cévka'' směje se ''Já ti dám že mi praskne cévka.... jsme stejně starý a navíc ty se rozčiluješ víc než já....'' už mu Tom skočí zase do řeči ''....ale mám i důvod.'' ''Jo a jaký?'' ''Mno.... vlastně ani nevím.... jo už vím, mám za parťáka přece tebe?'' šibalsky se usměje ''Aha...'' usměje se také. 

Po chvilce si Tom vyndá z pytlíku croasan a z pytlíku mu vypadnou dropky na podlahu. A Semir se hend zase naštve ''To se mi snad jenom zdá, néže mě chceš spálit, ale chceš mě také nechat ohladu?'' Tom má na toto dobrou odopověď, ale než jí řekne tak si kousne a s otevřenou pusou plnou croasanu mu povídá ''No... on je trošku horký.. mohl by ses spálit.'' směje se a Semir si všimne co má Tom pod nohama ''No... co je tohle?'' ukazuje na chlívek pod Tomovíma nohama ''Včera jsem ho přivezl z opravny a teď tohle....'' ''Co?'' ''No ty dropky.. na podlaze dorpky, na sedadle dorbky, všude jsou samé dropky! Už zase!'' zakončil svojí větu a Tom mu hned odpověděl ''Člověče, tak tu máš mít talíře....'' začali se smát. 

Mezitím před nima projelo luxusní auto. Semir se do něj zahleděl a uviděl krásnou brunetu, Tom si toho všimnul také a řekl mu rovnou ''Tak na to zapomeň.....'' kousne si a dopoví větu''..., hrozně drahej provoz.'' Semir se zeptá ''Ten auťák?'' ''Ten taky.'' zasmějou se znova, ale před nima vybouchne výbušnina a oni se dostanou do smyku, pak to vezmou přes jedno auto a letí ve vzduchu a přitom jejich auto dělá spoustu otáček. Pak nakonec auto spadne na zem a skoro se roztříští.

Na místo po chvilce přijedou kolegové z dálniční policie. Mezi nimi je i jejich šéfová Anna. Ta se hend rozběhne k autu Semira a Toma. Semir vyleze sám, ale Tomovi budou muset pomoc. Pochvilce se už Semir opíral o pangejt a šéfová vedle něj, a dívali se jak Toma nandavají do sanitky. ''Měl jsem dřív zabrzdit.'' ale to už šéfovou naštvalo ''Nesmíte si to brát za vinu Semire, a navíc, ostatní říkali, že se tomu zabránit nedalo.'' ''Jestli to Tom nepřežije... odejdu'' smutně se podívá na odjíždějící sanitku ''Ale Tom to přežije, zvládl i jiné situace, a tahle je ještě dobrá. Sám uvidíte, zachvíli Vám bude zase drobit na sedačky.'' usměje se ''Odkud to víte, že je auto vždy plné dropků?'' ''No... řekněme, že jsem se to dozvěděla jen náhodou...'' ''Hartmut?'' ''Jo... ale teď už pojedeme na stanici.'' ''Ne... myslím, že bych měl jet do nemocnice. Určitě tam bude i Michaela a...'' ''A... vy ji musíte říc vše, co?'' ''Ano...'' ''Dobře, ale zdá se, že nemáte čím jet, ne?'' Semir se podívá na jeho milované BMW jak ho odváží a smutně mu zamává a pokusí se o vtípek ''No... teď by Tom řekl: Výborně Semire, mám tě spojit s šéfovou?'' šéfová se usmála ''Nojo, to by mu bylo podobné, že?'' ''Tojo'' ''No tak pojedeme mým vozem, ano?'' Semir kývne a natáhne ruku pro klíče ''Co potřebujete?'' ''No... klíčky přece.'' ''Tak na to zapomeňte, řídím já, věřte, bude to bezpečnější.'' usměje se.

_____________________________________________________________________________________________________

V osvětlené chodbě chodilo spousta lidí, ale momentálně tam seděla už jenom jeho manželka, Michaela čekala na zprávy od doktorů. Přiřítili se tam po chvilce Semir a Anna. Semir se k ní nakloní a položí jí ruku na rameno ''Je mi... to moc líto, za všechno můžu já.'' usměje se a řekne ''Ale ty přece nemůžeš za nic, Semire.'' nadechne se ''Byli jste prostě v nesprávný čas na nesprávném místě...'' Anna si sedla vedle Michaely a řekla ''Michaelo, už něco víš?'' Michaela popotáhne ''Ne.... zatím nic.'' Semir se jí otázá ''A jak dlouho už tam jsou?'' povzdechne si a odpoví mu ''Asi dvě hodiny....''